Rezonátory
Chci vám připomenout krásnou šamanskou cestu, kterou jsem loni absolvovala, abych se setkala s Gaiou. Toto je shrnutí, celý přepis je k dispozici zde na mém blogu z 31. října 2024: blog
Gaia: „Počáteční myšlenka za rezonátory vycházela ze strachu, z touhy vyhnout se újmě. Když se modlíte k Bohu, žádáte jen o to, abyste byli v bezpečí?“
Já: „Ne, každý den se modlím o lásku, moudrost, vedení a podporu.“
Gaia: „Takže když si vyrobíte rezonátory a spojíte se se mnou, proč žádáte jen o ochranu?“
Vaši vědci začínají objevovat, že střevní mikrobiom je klíčem k duševnímu zdraví, instinktům a imunitním funkcím, stejně jako k základnímu trávení. O vašem střevě se dokonce mluví jako o vašem „druhém mozku“. Aby dobře fungovalo, musí mít zdravou rovnováhu virů, bakterií, hub a dalších mikrobů – hádejte, kdo drží plán pro tento vrozený smysl pro rovnováhu?“
Já: „Máte!“
Gaia: „Rozhodně.“ Rezonátory se mohou napojit na mou uzdravenou rezonanci, proto mi prosím dovolte podpořit klíčový zdroj, kterým je vaše intuice, to pomůže mně i vám.
Také vás chci pozvat, abyste prostřednictvím rezonátorů přijali další spojení. Toto jsou pro lidstvo bolestivé časy a síla, soucit a moudrost božského ženství jsou nezbytné k tomu, aby pomohly udržet tento prostor změny. Když se se mnou muži a ženy spojí prostřednictvím rezonátorů, mohu vás udržet ve své pečující esenci a také vás chránit.
Osobní příběh – cesta k odevzdání se
Moje nejbližší rodina prochází v posledním roce obzvláště náročným obdobím poté, co byla mé ženě diagnostikována rakovina. Je to právo na přechod, stejně jako rodičovství, kterému jsem plně nerozuměl, dokud jsem si jím sám neprošel.
Jakmile se rakovina objeví, život dané osoby a její rodiny je už jen zřídka stejný. Přináší s sebou výzvy a změny, které definují život, a už se nikdy nemůžete vrátit do těch dob „nevěděli“.
Udělali jsme si plány pro všechny možné situace, stanovili jsme si, kdy se zaměříme na lékařskou pomoc a kdy si uděláme hranici a půjdeme svou vlastní cestou.
Do jisté míry to fungovalo, ale po mnoha formách neprůkazného testování jsme stále nevěděli, zda čelíme „léčbě symptomů“, slovy lékaře, nebo protokolům nabízejícím velmi pozitivní výsledek.
Během jednoho z těchto lékařských setkání nastal pro nás oba jediný okamžik, kdy se hluboko uvnitř něco zlomilo. Všechny hranice, plánování a kontroly, které jsme zavedli, nedokázaly zadržet sílu citů.
Veslovali jsme na naší metaforické lodi tvrdě po řece, využívali jsme všechny zkušenosti se zdravotní péčí, které jsme za ta léta nashromáždili, ale pak jsme prostě nechali vesla spadnout do řeky. Vzdali jsme se.
Znáte ten pocit? Není to vzdání se, není to místo oběti, nenechávat se „zničit“, je to prostě místo kapitulace, kdy si uvědomíte, že život je větší než vy, a pokud veslujete tvrdě, nemůžete změnit směr cesty, prostě spotřebováváte energii.
Stále jsme podnikli mnoho praktických kroků týkajících se správné výživy, energetických praktik, meditace a pohybu, ale z nového místa odevzdání se, kde jsme dovolili cestě být takovou, jakou chtěla být.
Pro mě bylo v tom okamžiku něco nesmírně bolestivého, ale zároveň i nádherného. Bylo to vyčerpávající den nebo dva, než jsem zpracovala změnu, ale nakonec jsem našla místo klidu.
Nebyli jsme oběťmi osudu a omezení zdravotnického systému, ale ani jsme neměli kontrolu nad svými zkušenostmi. Nevytvářeli jsme si svou realitu v typickém slova smyslu, kde pozitivní myšlení a jasný záměr vytvářejí budoucí cestu jistoty. Také jsme nebyli podrobeni vrtochům chaosu nebo smůly. Prostě jsme plynou s řekou života, neschopni změnit směr, ale ani to nepotřebovali.
Přesunula jsem se z místa, kde jsem se snažila řídit proti tahu proudu řeky, do místa, kde jsem si uvědomila, že jsem součástí proudu, že jsem samotnou řekou.
Vidíte, jak posilující to může být? Dobrá rozhodnutí je stále třeba činit z tohoto místa, ale s vědomím, že i tato rozhodnutí přicházejí z řeky pod námi, že ať uděláme cokoli, nemusí to nutně změnit výsledek, že jsme v rukou Božích, uvnitř i vně. V tom je stav milosti, transcendence.
Moje žena se má dobře a její prognóza je dobrá; jen musíme udělat vše, co je nezbytné k udržení pohody, a snažit se zůstat v tomto stavu odevzdání se spíše než strachu.
Není to snadné a máme dobré i špatné dny, ale pod tím vším jsme stále ohromeni tím, jak nás ta nejtěžší zpráva zlomila a otevřela větší lásce. Více si vážíme toho, co máme, a blaženosti, která je k dispozici na této neuvěřitelné planetě, i když čelíme hlubokým výzvám.
S láskou
Andrew