V předchozím zpravodaji jsem prozkoumal některé myšlenky týkající se iluzorní povahy lineárního času a toho, jak se minulé a budoucí životy ve skutečnosti odehrávají ve stejnou dobu. V návaznosti na to je otázka – jak bychom toho mohli využít k tomu, abychom žili v lepší rovnováze?
Jedna oblast, na kterou se chci zaměřit, je „opakování“. Cítím, že je pravda, že když něco zažijeme podruhé, je zřídkakdy tak vzrušující jako to první. Jakkoli tvrdě honíme, prostě to nevydává stejný zvuk. Můžeme zkusit dražší verzi, nebo napínavější, ale kouzlo toho prvního je pryč. Je tak těžké napodobit ten počáteční pocit radosti, novosti, ať se snažíme sebevíc.
Věřím, že to má svůj důvod. Naše duše jsou tu pro zážitek, ale žijí ve věčném čase, takže jakmile se něco stane, zůstane to s námi. Naše duše prostě nemají zájem opakovat stejný pocit, protože už v něm žijí a mají k němu kdykoli přístup. Ten první polibek…. ta úžasná dovolená…. ta první jízda na kole…probíhají neustále v Duchu.
Jediná naše část, která se snaží znovu zažít potěšení, je lidská část nás, která žije v lineárním čase. Ta část z nás cítí, že jakmile se něco stalo, je to pryč, a proto je ztraceno. Pokud to bylo dobré, měli bychom to zkusit znovu najít.
To znamená, že při honbě za vzpomínkou tak činíme bez plné investice nebo podpory naší duše. Naše duše chce něco nového.
Věřím, že v procesu lineárního času existují dary, pokud mu dovolíme plynout s milostí. Umožňuje nám být neustále v pohybu, pohybovat se v různých ročních obdobích a cyklech života se všemi jejich novými příležitostmi.
To stále umožňuje struktury a některé pilíře stability, ale ty by nás měly držet jako milující strážce a nestlačovat nás do strnulosti nebo opakování.
Naše těla nám také pomáhají při replikaci buněk. Pokud máme rádi zážitky nabité adrenalinem, naše buňky se regenerují pomocí více receptorových míst pro adrenalin, což znamená, že k vytvoření stejného pocitu je potřeba stále více vzrušení. Totéž platí o cukru, kořeněných jídlech, drogách – v podstatě jakékoli zkušenosti – takže se nám ukazuje stále rostoucí cena snahy najít štěstí opakováním.
Příliš mnoho toho samého, ať už jídla nebo zážitků, nás může způsobit nevolnosti nebo nenaplnění. Věda to nyní s naším mikrobiomem uznává, že rozmanitost dobrých bakterií prostřednictvím zdravé a pestré stravy je klíčem k našemu duševnímu i fyzickému zdraví. Je v tom poselství.
To by nás mělo povzbudit, abychom hledali nové projevy lásky, nové nuance, spíše než abychom se pokoušeli znovu vytvořit to, co již „pominulo“. Pokud to zvládneme s vědomím, že všechny naše zkušenosti jsou stejně dostupné navždy, pokud chceme, pak už se nemusíme honit za životem. Nemusíme být chyceni chamtivostí, adrenalinem, závislostí nebo opakováním. Můžeme přijmout každý nový okamžik s vědomím, že nic předchozího pro nás nikdy není ztraceno.
Chci to zakončit tím, že se vrátím tam, kde vlastně začala inspirace pro tento zpravodaj, slova mých oblíbených písňových textů, které pro Whitney Houston napsali Albert Hammond a John Bettis. Možná si můžete přečíst tento krátký úryvek s novým pohledem…
„Chci jeden okamžik
Když jsem víc, než jsem si myslel, že bych mohl být
Když jsou všechny mé sny o tlukot srdce pryč
A odpovědi jsou na mně
Dej mi chvilku
Když závodím s osudem
A v tom jediném okamžiku
budu cítit
budu cítit věčnost“
S láskou
Andrew