Pokud chcete jako já porozumět tomu, jak kreativní energie funguje, pravděpodobně vás napadnou otázky jako:
Jak funguje modlitba? Je vhodné vznášet požadavky nebo jen vyjádřit vděčnost?
Je ve vesmíru omezená zásoba energie? Dostávám na úkor někoho jiného?
Jaká je síla záměru? Kolik opatření je potřeba k jeho uvedení v platnost?
Můžeme vytvářet nebo předvídat výsledky s absolutní jistotou?
Některé z těchto bodů bych mohl prozkoumat v budoucích bulletinech, ale nyní se chci zaměřit na ten poslední – můžeme pomocí našich tvůrčích sil projevit určitou budoucnost nebo výsledek?
Závěr, ke kterému jsem dospěl, je „ne“ a řeknu vám proč….
Dokážete si představit scénář, kdy chce někdo vyléčit něco, co je pro něj zásadní, například jeho neschopnost najít spřízněnou duši nebo mít dítě. Ve vesmíru, kde jsou zákony projevu a stvoření absolutní a přesné, by tato osoba mohla najmout terapeuta nebo šamana a prozkoumat všechny různé způsoby, jakými jsou k tomuto výsledku blokováni – zranění z dětství a rodiny, problémy předků, omezující karma atd. Když byli všichni vyčištěni, energie by byla sladěna se spřízněnou duší a člověk by byl vtažen s naprostou jistotou, protože energii a záměry je třeba ctít a oplácet.
Zní to velmi lákavě, ale mělo by to háček. Stali bychom se tak mocnými, skoro jako Bůh, že bychom se mohli naučit, jak řešit problémy s absolutní jistotou, bez rizika a výzev. Jak jsme po generace rozvíjeli své dovednosti, bylo možné všechno. Nic by nebylo ponecháno náhodě. Ve skutečnosti by se náš vtělený svět posunul směrem k duchovním sférám, kde je možné okamžité stvoření. Jaký by pak byl smysl inkarnace, kdybychom žili v absolutní tvůrčí kontrole nad svými životy?
Proto věřím, že Bůh přidal do receptu na univerzální zákony stvoření trochu koření. Toto vše láskyplné vědomí přidalo kropení chaosu, takže naše vtělené životy byly vždy do určité míry řízeny neznámým, nepředvídatelným.
Teprve potom se naše lidská existence mohla vzdálit od Ducha, mohla by čirá smůla začít infikovat zdánlivou dokonalost jistoty. S tím přišlo riziko – možnost, že věci nemusí dopadnout tak, jak jsme si přáli, a s tím i strach.
Ano, tento virus chaosu pomohl vytvořit rámec pro životy, kde nelze vše předvídat, projevovat nebo kontrolovat. Jedině tak bychom mohli zažít skutečný kontext nejistoty a prostřednictvím toho přivést kontext k Božské dokonalosti absolutní jistoty, kterou je bezpodmínečná láska k Bohu.
Existuje mnoho darů, které lze nalézt v objetí chaosu a naprosté smůly. Může nás to zastavit v jednoznačné víře, že vše, co zažíváme, je naším vlastním stvořením a musíme to ovládat – tak těžké břemeno, které musíme nést.
Není to proto, abychom se zbavili naší tvůrčí odpovědnosti za sebe a náš svět, jen abychom uvolnili nějaký ten tlakový ventil, který říká, že je to všechno na nás, a když se to pokazí, my nebo někdo kolem nás musíme udělat něco nevyváženého.
Jako vždy spoléhám na podporu Ducha při vedení. Když jsem cestoval do mýtu, abych prozkoumal tuto oblast, položil jsem jednoduchou otázku andělským strážcům – kolik z našeho života je skutečně pod naší kontrolou? To, co jsem dostal zpět, by se dalo popsat takto:
„Život není o nic předvídatelnější než počasí. Existuje řada vlivů, které určují pravděpodobný směr nebo výsledek, jako jsou vaše záměry, základní přesvědčení, činy, karma, astrologie, původ a kolektivní energie vaší komunity a druhu. To vše lze prozkoumat a podpořit, ale ať uděláte sebevíc práce, nemůžete odstranit poslední přísadu z kreativní polévky – tu chaosu.
Jak ti to sedí? Připadá vám to správné? Pokud ano, je to pro vás úleva nebo zdroj obav?
Pro mě to potvrzuje naše úsilí být tím nejlepším, čím můžeme být, ale také to umožňuje určitou svobodu od naprosté odpovědnosti za to, jak se různé aspekty našeho života vyvinou. To je znamenitá povaha člověka – mít určitou kontrolu nad směrem naší lodi, ale také důvěřovat v dobro štěstí a příznivé větry, které nás bezpečně dovedou do zvoleného přístavu nebo cíle.
Abychom s tím byli skutečně smířeni, musíme být schopni dostát různým výsledkům s vyrovnaností, s vědomím, že to nebylo nezbytně „míněno“ nebo „součást vyššího plánu“, to prostě „je“. Není to proto, abychom minimalizovali naše utrpení, ztrátu nebo zklamání, jen abychom uctili divokost toho, co to je být člověkem, že mezi všemi úžasnými věcmi, které můžeme jako vědomé bytosti vytvořit, je také místo pro čirou smůlu.
S láskou
Andrew